Kde jsem a co dělám?
Na začátek bych rád připomněl, kde se vlastně nacházím. Po letech příprav, formace, studií a vyslyšených modliteb jsem na misii v Brazílii. Když nepočítám krátké výlety a duchovní cvičení, tak jsem po celý čas ve městě, které se jmenuje Belo Horizonte (to znamená pěkný výhled/horizont). Místní mu však neřeknou jinak než BH (čti BeAga). Je to hlavní město státu Minas Gerais a má zhruba 2,5 mil. obyvatel. V době, kdy toto čtete, se však již budu nacházet v hlavním federálním městě, tedy v Brasilia. Zde budu tři měsíce na jazykovém a inkulturačním kurzu, který bude velmi intenzivní. Dopoledne gramatika, odpoledne teologie v portugalštině a o víkendech pastorační výpomoc ve farnostech.
Celou dobu, co jsem tady, je hlavní náplní studium jazyka. Právě jsem skončil druhý kurz, který se věnoval zejména kněžským záležitostem a tomu, co je v brazilské církevní tradici běžné. A jak mi jazyk jde? Myslím, že obstojně, stále je co zlepšovat, ale už zvládám sloužit mše svaté, zpovídat i mluvit s lidmi. Portugalština však odvážně vrací úder a efektivně ničí moji angličtinu, takže i když chci mluvit anglicky, tak stále používám i portugalská slova (je přece jednodušší říct depois než after that). Kromě jazyka také vypomáhám v pastoraci, když je potřeba. Třikrát týdně mívám mše svaté v komunitě sester. Je to velmi komorní a krásné. Setkává se tam asi 25 stále stejných lidí, kteří se každý den před prací účastní mše svaté. Také jsem párkrát zastupoval v našich SVD farnostech, jejichž součástí jsou i favely (typické brazilské chudinské čtvrti).
Jaká je podle mě Brazílie?
Obrovská a různorodá! Takže nemohu zatím říct jaká je celá Brazílie, jen jak na mě působí to málo, co jsem z ní viděl, zatím dva státy z 26+1. Lidé jsou tu velmi klidní. Mají na všechno čas. V obchodě, v hospodě, všude je zaměstnáno mnoho lidí. To, co u nás musí zvládat jedna prodavačka nebo jedna servírka v restauraci, na to je tady čtyři, pět i víc lidí. I možná proto jsou tu lidi tak milí. Jsou velmi pohostinní. A miluju jejich místní nářečí. Rádi totiž používají zdrobnělinky (kafíčko, pivíčko, obídek).
Jídlo je tu báječné, zvykl jsem si na něj v podstatě hned. Člověk si může nabrat, co mu chutná. Vždy je nějaké maso, spousta zeleniny a k tomu nějaká příloha, nejčastěji rýže. Typická je k rýži všudypřítomná, následně velmi zvučná, fazolová majda-feijoada. Jediný problém je, že všechno jídlo je buď hodně slané nebo šíleně sladké (pokud byste si chtěli připravit typický brazilský dezert, tak na 100g moučníku budete potřebovat 0,5 l sladkého, kondenzovaného mléka a 1,5 kg cukru). Jídlo je zde taky silně návykové, takže si musím hlídat váhu a pravidelně chodit do academia (fitko).
Jaké je liturgické slavení v Brazílii?
V Brazílii se hodně zapojují laici. Jak službami (akolytky, lektoři, kostelníci, ministranti a spousta dalších služeb, každý ve svém speciálním úboru nebo tričku). Tak při samotné liturgii. Rádi zdvihají ruce, hlavně při modlitbě Páně. Také je pro laiky vyhrazeno ve mši svaté mnohem více odpovědí, než je zvykem u nás a někteří kněží dokonce nechávají lid recitovat spolu s nimi části eucharistické modlitby. Krásné je, když má někdo narozeniny. Tehdy mu celé kostelní společenství zpívá hodně štěstí zdraví a ve druhé sloce je taková žehnací modlitba, přičemž všichni svýma rukama žehnají. Dále nikoho asi nepřekvapí, že je tu více liturgické hudby. Obecně jsou tu lidé velmi zbožní, takže při vystoupení z auta mohu klidně říct: “Zůstávejte s Bohem” a řidič Uberu mi odpoví “Amen! Pán ti žehnej”. Být křesťanem je tu prostě normální.
Jaký byl karneval?
To nemůžu říct! Ne, bylo to úžasné, ale jednou za život zažít a stačilo mi to. Je to svátek radosti, pospolitosti a svobody, kdy se na tři víkendy zastaví běžný život ve městě. Je to zážitek, jak z jiného světa, měl jsem pocit, jako když jsou Vánoce – všichni se měli rádi a byli k sobě ohleduplní. Člověk si může ve svobodě vybrat z pestrého programu: buď může postávat a poslouchat hudbu, tancovat a popíjet s ostatními, nebo si klidně může zvolit celodenní adoraci, výstavy… Člověk si na sebe může vzít jakýkoliv kostým, ale je horko, takže u všech vítězí poloprůhledná sukně a třpytky. Na karnevalu je všechno, je ale na každém, co si z karnevalu vybere, tak jak říká Mojžíš: “Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.“ Dt 30,19.
Nezapomínám na Česko a Slovensko
Stále s vděčností, v modlitbách pamatuju na všechny, které jsem nechal ve svých “domovech”. A moje modlitby byly vyslyšeny, protože se mi nedonesla zpráva, že by někdo z vás umrzl. A když mám tento klid a vědomí, že jste všichni v rukách Božích a v rukách mých spolubratří, tak můžu tady s radostí sloužit těm, ke kterým jsem tu byl poslán. Prosím zůstávejme ve vzájemných modlitbách.
Z Brazílie vás zdraví a žehná, Pe. Václav
(brazilsky čti: Vačéki)
